Na výdělek to pár let nebylo. Suzuki znali všichni jen jako značku motorek. Autům nikdo nevěřil. V prvním roce se tedy podařilo prodat čtyři vozy, v druhém dva a ve třetím asi šest. Pro představu – japonský Swift stál tenkrát kolem 400 tisíc…

S prodejem začínala tehdy Dražka Marholtová a mamka. Pamatuju si, že rodiče si dokonce navzájem volali na pevnou linku a dělali zákazníka, aby se trochu povzbudili. Dražka si dodnes pamatuje, komu prodala první auta.

Dnes prodáme 150 až 250 aut ročně.

p. s. Když se v devadesátkách prodávalo auto, trvala administrativa kolem toho tak 10 minut. Faktura se přes kopírák napsala na psacím stroji. Servisní knížka, předávací protokol a příjmový doklad se vypsal ručně. A dělalo se to všechno bez počítačů, bez internetu... K dispozici byla jen pevná linka. Dnes je to všechno složitější, papírování k jednomu vozu je tak na dvě hodiny.